V rámci zpracování této studie jsem dospěl k řadě pochybností o praktické využitelnosti návodu IT Assurance Guide: Using COBIT pro účely auditu datové kvality. Především, IT Assurance Guide: Using COBIT se zdá být použitelný hlavně v případě, kdy firma přijala koncept IT Governance. V opačných případech zpravidla nebude řada kontrolních cílů sledována a proto bude v rámci auditu přeskočena. Vyjádření auditora v takovém případě bude zřejmě vždy obsahovat sáhodlouhý výčet doporučení, že je třeba tyto kontrolní cíle sledovat, než se dostane k meritu věci, tj. ke zhodnocení aktuálního stavu dat. Ke konvenčnímu stanovení úrovně vlastností dat na bázi jednotlivých atributů v rámci IT Assurance Guide dochází pouze až při stanovení dopadů úrovně kontrol. Zde by se potom zřejmě uplatnilo i provázání naměřené úrovně vlastností jednotlivých atributů přes jejich užití na související náklady, typické pro konvenční audity dat.
IT Assurance Guide se mi jeví jako příliš komplexní. Při pokusu o jeho konkrétní aplikaci popsaném v následující kapitole, jsem se nemohl ubránit dojmu, že se jedná o příslovečný „kanon na vrabce“. Jak uvádí [11], jeho aplikace vyžaduje od auditorů velkou schopnost vymezit a ohraničit předmět projektu ujištění a následně „vybrat ty doporučené kroky jednotlivých kontrol, které budou přínosem v kontextu business procesů dané organizace.“ Z uvedeného je zřejmé, že i jeho přizpůsobení pro účely auditu datové kvality by vyžadovalo značné schopnosti na straně auditora. Je zřejmé, že náklady auditu by za takové situace nebyly zrovna nízké. Problém by do značné míry vyřešil vznik dokumentu, který by toto přizpůsobení popisoval.
V přílišné komplexnosti lze však nalézt i jedno pozitivum. Běžnou praxí současnosti je, že audit datové kvality provádí dodavatel řešení pro její zlepšení. O nezávislosti takového auditu lze v takovém případě do značné míry pochybovat. Audit datové kvality je ze strany dodavatele často chápán spíše jako pre-sales aktivita před vlastní implementací řešení pro její zlepšení. Pokud by byl proces ujištění o kvalitě dat, resp. procesů jejich pořízení a transformace realizován pouze jako součást komplexního ujištění vztahujícího se na celé IT, dodávaného auditorskou společností, daly by se výsledky ujištění považovat za mnohem více nezávislé. Samozřejmě tedy za předpokladu, že auditorská společnost se nevěnuje jiným oblastem než auditu.
Nespornou výhodou IT Assurance Guide je hodnocení úrovně designu kontrol, které je v konvenčních auditech datové kvality opomíjeno. Konvenční přístupy uvažují procesy jako způsob, jakým lze dospět k prapůvodním příčinám chyb a k jejich konečným důsledkům. Slabiny těchto procesů však hodnotí až pokud naměří varující úroveň některé sledované vlastnosti dat. IT Assurance Guide postupuje obráceně. Nejprve nalezne nedostatek procesu (nedostatek v návrhu kontrolního cíle) a až poté určí jeho případné dopady do vlastností dat.
Při procházení jednotlivými kroky fází Plánování, Scoping a Realizace jsem se nemohl ubránit dojmu, že opakované vracení se k týmž oblastem jako je např. neustálá redefinice oblasti univerza, či hodnocených procesů a kontrolních cílů, by bylo v případě auditu datové kvality zbytečné. Nicméně, jak zmiňuje [11], na IT Assurance Guide je třeba pohlížet především jako na „bázi znalostí“, na jejímž základě si lze vytvořit své vlastní postupy. Je zde tedy reálná možnost redukce počtu redefinic na rozumnou míru.
Otázkou je, do jaké míry by pomohlo při použití IT Assurance Guide pro účely auditu datové kvality nahrazení COBITu jiným kontrolním rámcem. Pokud uvažujeme nekvalitní data jako operační riziko firmy, nabízel by se rámec COSO, který se používá pro budování integrovaného systému interních kontrol. Navíc by měl být podle [13] sladěn s COBIT, čímž by odpadl problém nekonzistence různých standardů použitích současně pro audit IS/IT. Nicméně, jak zmiňuje [11], COSO se kontrolám IS/IT věnuje pouze okrajově a jeho implementace se doporučuje provádět současně právě s COBIT. Z dalších standardů se ISO 27000 omezuje pouze na bezpečnost informací a ISO 9000 pouze na zdokumentování procesů.
Z pohledu auditu dat jsou z celé sady kontrol poskytovaných IT Assurance Guide nejzajímavější aplikační kontroly, které jsou specifické pro jednotlivé aplikace a nepokrývají je COBIT IT procesy. Jsou to ty kontroly, které by zůstaly v rámci IT Assurance Guide k dispozici i při náhradě COBITU jako kontrolního rámce rámcem jiným.
V případě bank by bylo vhodné konfrontovat kontrolní cíle COBITu s požadavky Basel II (resp. vznikajícího Basel III) na kvalitu dat. Otázkou je, do jaké míry Basel II podává konkrétní doporučení. [23] např. hovoří o tom, že data vstupující do modelů kreditního rizika mají být správná a „odpovídající svému účelu “. V jiné části dokumentu [23] se hovoří o nutnosti identifikace volatility dat a auditu správnosti, úplnosti, konzistentnosti, aktuálnosti a důvěryhodnosti datových zdrojů. Dokument se též vyjadřuje k nutnosti uchovávání historických dat a jejich použití v rámci modelů.
Obdobně v případě pojišťoven by bylo vhodné zvážit, zda kontrolní cíle COBITu nedoplnit o požadavky Solvency II. Tato regulace stejně jako Basel II uvažuje v rámci System of Governance řízení dat jako jednoho z největších operačních rizik firmy. Na úrovni Level1 (viz [24]) tato směrnice hovoří též o úplnosti, přesnosti a vhodnosti použitých údajů pro interní model. Na dalších úrovních bude zřejmě poněkud sdílnější. Level 2 (Implementing Measures) i Level 3 (doporučení) však dosud nemají svou konečnou podobu. Zprostředkovaně o požadavcích Solvency II na datovou kvalitu píše [25]. Zdůrazňuje význam kvalitních dat zejména pro interní modely. Zmiňuje zjeména tři vlastnosti: vhodnost, úplnost a správnost. Stejně tak jako v případě Basel II je kladen důraz i na uchování historických dat. [25] též zmiňuje význam porovnávání dat s externími zdroji za účelem ověření konzistence. S odvoláním na materiály CEIOPS (Committee of European Insurance and Occupational Pensions Supervisors) uvádí požadavky na transparentnost, granularitu, sběr historických dat a dohledatelnost dat. Obecně lze dle mého názrou doporučení CEIOPS ohledně datové kvality považovat za best practices z oblasti pojišťovnictví. V tomto směru [25] odkazuje na podrobnější zdroje CEIOPS [26], [27] a [28].
Pokud bych měl zmínit ještě další doporučené best practices, které je vhodné v rámci auditu datové kvality realizovat a IT Assurance Guide je vysloveně nezmiňuje, pak se rozhodně jedná o validaci adresních údajů proti územně identifikačním registrům. Zavedení těchto kontrol se zřejmě skrývá v COBIT kontrolních cílech PO2.1 Enterprise Information Architecture Model, resp. PO2.4 Integrity Managementm definice validačních pravidel v PO2.2 Enterprise Data Dictionary and Data Syntax Rules a monitoring v ME1.2 Definition and Collection of Monitoring Data. Nicméně i v případě, kdy tyto kontrolní cíle nejsou sledovány, v rámci auditu dat považuji tento krok za vhodný.
I za předpokladu, že nejsou sledovány kontrolní cíle PO3.3 Monitor Future Trends and Regulations a PO4.8 Responsibility for Risk, Security and Compliance, považuji za vhodné provést ověření, zda jsou splněny požadavky zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně dalších zákonů a v případě bank PCI DSS (Data Security Standard, viz [29]).
Přes některé uvedené výhrady k použití IT Assurance Guide: Using COBIT pro audit datové kvality se pokusím jeho praktické použití demonstrovat na konkrétním příkladu. Nejprve seznámím s architekturou auditované firmy – univerzální pojišťovny. Poté popíši praktickou náplň jednotlivých fází auditu dat podle IT Assurance Guide.
Zkusme si pro účely praktického příkladu realizace auditu datové kvality představit následující univerzální pojišťovnu, která poskytuje pojistné produkty z těchto oblastí:
Archiktektura základních aplikací této pojišťovny je zachycena na obrázku č. 2. Obrázek znázorňuje idylický stav; v rámci modelového auditu budou zjištěny dílčí nedostatky . Do pojišťovny vstupují data jednak z externích číselníků a registrů (1) a jednak od externích partnerů jako jsou makléři a banky nabízející pojistné produkty v rámci finančních plánů (4). Standardně jsou pojistné smlouvy typovány buď ručně v rámci backoffice (3), anebo jsou dávkově přenášeny z kalkulaček pojistného nainstalovaných na noteboocích jednotlivých získatelů (2). Veškerá klientská data procházejí na vstupu procesem porovnávání se záznamy stávajících unifikovaných klientů. V případě zjištění dostatečné shody je příchozí klientský záznam sloučen s již existujícím. Kontrakty jednotlivých klientů jsou zpracovány v oddělených provozních systémech pro neživotní (11) a životní (10) pojištění. Separátně od těchto systémů je používán provizní systém (9). Aktualizace číselníků a dat z externích registrů jsou nahrávány do centrální správy číselníků (1), odkud jsou přenášeny do datového skladu (7). Data z primárních systémů životního a neživotního pojištění a provizního systému jsou dále přenášena do účetního systému (14,16,18) a datového skladu (13,15,17). Současně s nimi je do datového skladu přenášen i konsolidovaný klient (8). Na nejvyšší úrovni datového skladu jsou vystavěny data marty pro pojistnou matematiku (20), analytické CRM (21), Sales Management (22), řízení rizik (23) a reporting pro účely controllingu (24), které jsou dále publikovány na Intranetu (25). V rámci online portálu jsou jednak distribuována data pro externí partnery (5,19) a jednak je možné přes něj online sjednat vybrané typy pojištění . Při sjednávání pojištění probíhá porovnání klienta s master databází (6) a následně je nový kontrakt zanesen do IS neživotního pojištění (12).
Představme si nyní méně idylickou situaci, tj. že v architektuře pojišťovny zcela chybí MDM Hub centralizující kmenová data klientů. Vstupní kontroly duplicit jsou realizovány pouze na úrovni dvou oddělených provozních systémů. Online pojištění má svou vlastní datovou bázi a je s provozním systémem neživotního pojištění integrováno až v okamžiku, kdy dojde k platbě prvního pojistného. Klienti jsou v rámci aplikace pro online pojištění vždy nově zakládáni a stejně tak následně při jejich importu do systému neživotního pojištění. Provizní systém je napojen na oba systémy pro správu smluv, nicméně v rámci něj opět nedochází k deduplikaci klienta, neboť pro něj je stěžejní pohled přes jednotlivé získatele jednotlivých smluv, kteří mohou být u jednoho klienta rozdílní. K deduplikaci nedochází ani na úrovni datového skladu. Klient je na jeho úrovni definován na bázi identifikátoru z primárního systému, resp. rodného čísla / IČa.
Vedení této modelové pojišťovny se v nejmenovaném marketingovém časopisu dočetlo o úspěších své konkurenční pojišťovny v přímých kampaních. Rozhodlo se tedy též implementovat nástroj pro jejich řízení a za tímto účelem vytvořilo oddělení CRM, v jehož kompetenci řízení přímých kampaní bude. V rámci článku se též dočetlo, že jedním z kritických faktorů úspěšnosti implementace takového nástroje jsou kvalitní data. Rozhodlo se tedy povolat externího konzultanta v oboru datové kvality, aby zhodnotil stav jejích dat s ohledem na využití v rámci CRM.
V tomto případě je proces ujištění vztahem mezi IT co by stranou odpovědnou za stav kvality dat, externím auditorem co by profesionálem ujištění a oddělením CRM, které dostalo od vedení společnosti mandát být jeho zadavatelem (zainteresovanou stranou).
Externí auditor ve spolupráci s útvary IT a CRM při aplikaci horizontálního přístupu k definici základních parametrů univerza přes datové objekty identifikoval následující oblasti relevantní pro zamýšlené byznys procesy CRM:
Jelikož firma přijala principy IT Governance podle standardu COBIT, shodly se všechny zúčastněné strany na volbě této metodiky jako kontrolního rámce použitého v rámci procesu ujištění.
V souvislosti s analýzou rizik byla vytvořena hrubá matice užití atributů z datových zdrojů spadajících do univerza procesu ujištění. Znázorňuje ji tabulka č. 2. Pro účely rychlé analýzy rizika byla vytvořena na úrovni skupin atributů, v tomto případě na úrovni granularity definované atributem Doména.
Doména | Exekuce přímých kampaní | Podpůrné modely | |||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Dožití ŽP | Up-sell | X-sell | Retence | Predikce storna | Predikce koupě | Hodnota klienta | |
KLIENT | A | A | A | A | A | A | A |
KONTAKT | A | A | A | A | |||
SMLOUVA | A | A | A | A | A | A | A |
ŠKODA | A | A | |||||
POJISTNE | A | A | |||||
PŘEDMĚT | A | A | A | ||||
ZÍSKATEL | A | A | A | A |
Matice užití tvoří základ pro prioritizaci auditu jednotlivých atributů. K jednotlivým užitím jsou následně definovány v hrubé výši náklady, které mohou plynout z nedostatečné úrovně vlastností jednotlivých atributů / skupin atributů. Atributy jsou vztaženy k procesům pořízení dat a jejich transformací. Na základě výše nákladů jsou označeny procesy pořízení / zpracování dat, jejichž selhání přináší největší rizika. V případě modelové pojišťovny to jsou procesy pořízení a zpracování údajů klienta umožňujících jeho unifikaci, jeho adresních údajů, vybraných atributů smluv umožňujících identifikaci aktuální propojištěnosti a atributy popisující dosavadní škody a dispozice k nim (detaily předmětu pojištění), které mohou předurčit možné budoucí ztráty v případě chybného zacílení kampaně.